Vytaženo z archivu


foto

Vyvěsil jsem novou píseň - Sůdruh poručík na mňa křičí. I s textem ji najdeš zde . Co k ní napsat?

Milé děti, před dávnými lety se chodívalo na 2 roky z domova. Nazývalo se to Vojenská základní služba. Ale mezi prostým lidem se tomu lapidárně říkalo "vojna". Mimo to existovalo ještě spoustu dalších pojmenování pro těch nezapomenutelných 730 dnů - gumárna, pakárna, vymývárna mozku a taky "čestná vlastenecká povinnost". Osobně mi na vojně nic čestného nepřipadalo, ale taková už byla doba. Naučil jsem se během dvou vojenských let ne úplně dobře tři základní věci pro praktický život: zašívat (když jsem měl práci hotovou dříve než ostatní, dostal jsem práci novou), krást (když mi ukradli část erární výstroje, nezbylo než si ji ukrást taky) a lhát (řval jsem sborově cosi na vojenské přísaze, ale myslel jsem si opravdu něco jiného). Pochodovat se zátěží, nocovat sám v lese, hlídat tábor, překonávat překážky i jakousi fyzickou přípravu jsem pochytil před vojnou v našem (tajném skautském) oddíle. Na vojně k tomu přibyla jen plynová maska a umění držet hubu :-)

Tahle písnička vznila s největší pravděpodobností ke konci roku 1987 v jihlavských kasárnách na Pístově. Byl to takový můj první "hit", který jsem na vyžádání v podvečer hrával. Prvně jsem zde zažil pýchu, když na mne někdo v kasárnách z okna na buzerplac pokřikoval "za málo, za malučko". Bylo to velmi příjemné. A když jsem to měl opravdu "za pár" dní do civilu, zahrál jsem tuhle píseň i veřejně na jakémsi útvarovém kole Armádní soutěže umělecké tvořivosti (ASUT) a kamsi postoupil. Ale postup jsem si nechal s radostí ujít, protože jsem v tu dobu už pobýval v civilu :-)

Za zmínku jistě stojí i to, že v té době jsem byl solidním abstinentem - ve svých 21 letech jsem měl celoživotně vypito pouze 1,5 piva a jednu kávu. Píseň ale dobře "reflektovala" náladu mých spolubojovníků :-)




zpět