C F
Kdybych to řek - nikdo mi neuvěří,
G C
že jsem tě, miláčku, míval.
Setřel ti pel a hladil peří,
o tobě po nocích sníval.
Co k sobě patří se stejně spojí,
zase to přijde - jsem jistý -
jak přijímání pod obojí,
jak v máji komunisti.
Čekám tvůj vzkaz nejméně 100 let,
a dny táhnou se jako roky.
Každé mé štěstí musí bolet
hned na začátku sloky.
Dnes tě pod třešní nepolíbím,
dneska to jiný bude.
Tak pošli tu eSeMeS – ať tě vidím,
chci si tě přitulit všude.
Na lesní cestě v Krmelíně,
v podkroví horského srubu,
v závějích kousek za Vsetínem
i v New Yorku – zas utřu hubu :-)