C F
Třesou se mi ruce a nemůžu spát,
G C
ani to víno mi nechutná tak jako dřív.
F
Mně se to nikdy nemůže stát
G F
- myslela jsem a teď ten div ...
R: Vždyť přece – mám pro tebe poskládáno spoustu básní
G
a slůvek co jsem ti chtěla říct už dřív.
F
Měla jsem pocit, že my dva jsme šťastní
G
a drží to pevně jak dědův klíh.
Teď cítím tvé chvění a slyším tvůj vzdech
a vím, že jsi tam s ní.
Já tady zmírám ve čtyřech zdech
a neklidně se mi spí ...
R: Vždyť přece – mám pro tebe poskládáno spoustu básní
a slůvek co jsem ti chtěla říct už dřív.
My jsme ti mladí, šťastní a krásní
byls jako vítr a vždycky všechno stih.
A tak se vracím o kousek zpět
když pomáháš mi s bagáží
a držíš mne za ruku – je to jak teď
- na vsetínském nádraží ...
R: Vždyť přece ..... (vokál)
Cosi se změnilo, je to pár let,
i krajíc jednou okorá,
chutnala jsem prý jak lipový květ
teď příčí se mi pokora...