Venku právě slunce zapadá,
a na mně opět leze stýskání.
Melancholická nálada,
melancholické stmívání.
Jakpak je teď u nás doma,
tahle píseň mi v uších pořád zní
a jestlipak je taky někde ona
co o ní ještě nevím, ale ona o mně ví.
Nejraděj bych všechno zabalil
a utekl zpátky k domovu.
Právě mrak měsíc zahalil
- toť jistě znamení a já vyluštit jej nemohu.
Snad abych neutíkal a ještě chvíli počkal
na pokoji 913 - kolej Blanice,
pod okny tiše mrouská kočka,
a hele, povylezl kousek měsíce..