www.dobrepisne.czDobře utajené písně

Novinky
2018-01-28
U mě dobrý - i po volbě prezidenta

2016-07-01
První reklamní písnička

Sólo Malá Fatra

26.-27.2.2005

Jednou už jsem sólo přechod Malé Fatry v zimě absolvoval, ale to bylo v roce 1990 v rámci mého tréningu na expedici Pamir. Byl jsem tehdy v nepoměrně lepší kondici, měl mhohem horší výzbroj, větší sebevědomí, méně pokory i zkušeností z hor.
Těžko říct, zda jsem na tuto letošní privátně prověřovací akci vyrážel ve větší výhodě než před lety. Každopádně mobil, který byl takovou pojistkou, pro případ, že bych si někde zlomil nohu, byl drtivou dobu mimo signál.
Už léta se snažím dodržet jakýsi rituál činností a patří mezi ně i každoroční nocování bez stanu na sněhu. A protože jsem zdravý, nebolely mne záda a žádnou jinou výmluvu jsem si sám or byl u Šutovského vodopádu. Tady jsem se začal bořit do sněhu po pás a tak jsem nasadil běžky (pořídil jsem si lyže s kovovými hranami). Namázl jsem červeným voskem (jiný neuznávám) a vydal se mimo značenou cestu, podél potoka. Ocenil jsem svou prozřetelnost, protože na běžkých jsem postupoval mpro sebe nedokázal vymyslet, vyrazil jsem.
Nástup do hnohem rychleji a pohodlněji než bez nich. Nesundal jsem si je až do šesti večer. Vlastně jednou jsem je sundal - ve skalnaté soutěsce, když bylo nutno skočit asi dvoumetrovou hranu. Zabořil jsem se tak hluboko, že mne už přešla chuť si je sundávat.
Když jsem minul lavinózní žleb (lavina už byla spadlá - letos byla ale nějaká menší), očekával jsem každoroční pakárnu s přelézáním vyvrácených stromů. Byl jsem mile překvapen, že se nekonala, protože skoro všechny padlé stromy byly pod sněhem. Mám pocit, že letos tu napadlo minimálně o metr víc.
Nevím co mne to napadlo, snad to, že jsem měl hodinovou rezervu - vyrazil jsem mezi řídkými smrky rovnou nahoru (tedy ne úplně rovno, ale cik-cak). Podle mého odhadu bych měl vyléz přímo na místo, kde jsme poslední roky spávali. Do 45 stupňovitého svahu jsem nastoupil asi v 15:00. V cca 17:45 jsem byl na místě, kde chci přespat. Dodržel jsem heslo „Jdeme zkratkou - je to sice dál, ale je tam horší cesta.“ Dál to sice nebylo, ale o to horší cesta to byla rozhodně. Běžkařskou tyčku, která má 150 cm jsem běžně zapichoval 100
cm hluboko....
Ve 20:00 je tma jak v pytli a já jsem dokončil záhrab. Tím, že jsem šel až na zem, mohu změřit kolik je tady sněhu - něco málo přes metr a půl! Můj záhrab je vysoký asi 80 cm (výš jsem nešel, aby se mi nepropadl strop, až přes záhrab půjde meděvěd), široký 110cm a dlouhý 3 metry. Když jsem si v něm vařil polévku, vznikala mlha jako v potní chýši ...
Ráno vyrážím v 8:00 kolem Mojžíšových pramenů k vrcholu Chleb (1645 mnm). Stoupání je méně strmnější než včera, ale o to nepříjemnější je vítr a mlha. Občas se to roztáhne a je vidět i na 50 metrů.
V sedle mezi Chlebem a Úplazem jsem v té vichřici přišel o jednu rukavicu a roztrhl mapu (nakonec jsem ji musel zmuchlat abych jí nějak dal do báglu). Navíc jsem málem zakufroval. Chatu pod Chlebom jsem skoro minul (byla úplně celá zasypaná sněhem) a cestou do údolí zlomil obě dvě tyčky (jednu dokonce nadvakrát).
Potkal jsem dva maníky s „katalogovou“ výbavou - francouzské umělohmotné sněžnice, prvotřídní bundy, stejné bágly, lopaty na shíh, ..... - přespali v
chatě pod Chlebom a pak to vzdali. Když jsem jim říkal, že jsem to nahoře přečkal a nocoval v záhrabu, bylo na nich vidět, že mi závidí. A taky jsem potkal nějaké snowborďáky, kteří si to chtěli dát dolů z vrcholu. Byly to ucha a tak jsem si neodpustil radum, aby to radši zabalili a obrátili to nazpět, že je to nahoře fakt dotst drsné. Nějak mně neregistrovali.
K autu jsem dorazil totálně vychlustlý, ale šťastný, že jsem tuhletu "privátní prověrku" zvládl, že jsem viděl les v zimě, že jsem si prožil zimní hory. že ...
A taky jsem večer zaregistroval zprávu, že ty snowborďácké ucha našli po moc hodinách hledání polozmrzlé na horní stanici vleku.

Jméno:
Mail:
Předmět:
Text:
Kód:


Copyright © www.dobrepisne.cz Všechna práva vyhrazena
Mapa stránek | Created by AVT design - tvorba webových stránek