www.dobrepisne.czDobře utajené písně

Novinky
2018-01-28
U mě dobrý - i po volbě prezidenta

2016-07-01
První reklamní písnička

Sen

Míváte sny? Já ano. Dokonce mívám sny, kdy se probouzím zpocený a ztrhaný. A navíc se mi někdy stane, že prožívám situaci, kterou už jsem někdy (zřejmě ve snu) prožil a měl bych vědět jak dopadne - pochopitelně si ji nemohu vybavit.
Jako tuhle: Zdálo se mi, že nastal čas a já začal na poděděném rodinném domku dělat venkovní omítky. Políval mne pot jako ve skutečnosti (a to se mi jenom zdálo!) - akce to byla monstrózní, finančně i organizačně náročná (kdo něco takového absolvovali, jistě ví o čem hovořím) a já nevěděl, kde mi hlav stojí. Propásl jsem totiž pár týdnů, protože jsem byl s oddílem na táboře, pak na expedičce, později na kursu a už tu byl podzim. Za chvíli měly přijít první mrazíky a hrozilo, že mi pomrzne vápno a cement a já nevím co ještě. Jak já to budu stíhat (bědoval jsem - v tom snu).
Naštěstí tu byli hoši z oddílu, kteří slíbili, že mne v tom nenechají. "Sebereme se a přijedeme Ti pomoc. To se zmákne,....." Měl jsem radost a byl trochu klidnější. Pak ale přišel dlouho připravovaný termín "akce Omítka" a první "čára přes rozpočet" - hraje se fotbal a hoši nemohou - (někdo to přece musí vyhrát a reprezentovat oddíl). Trochu to zamrzelo (naštěstí jenom ve snu), ale operativně jsem leccos přeorganizoval na neděli - kluci slíbili, že všichni příjdou. Byl jsem sice zmaten, co to "všichni " znamená, ale představil jsem si pod tím sílu tak 6 - 9 lidí. A to je síla, která už něco znamená. O.K. Domluven odvoz osobním vozem a sraz.
Osudný den. Široké příbuzenstvo (rozumějte strýcové, bratranci, švagři, tchán ... ) je připraveno, práce rozdělena, čeká se jenom na mé "junáky". Auto má trochu zpoždění. "A kolik jich přijede?" ptá se švagr. "Nevím, počítám, že tak pět" (řekl jsem záměrně menší počet, aby bylo větší překvapení až jich
přijede pomalu jednou tolik). "Takové kamarády ti závidím, to mně na stavbu moc kamarádů pomoc nepřišlo". Dělám jakože nic, ale musím přiznat, že mne to těší (tedy ne to, že švagrovi na stavbu mnoho jeho kamarádů pomoc nepřišlo, ale to, že mi moje kamarády závidí).
Konečně přijíždí auťák. Jdu přivítat kluky a ..... V auťáku sedí pouze řidič. Nechápavě na něj hledím a jen mimoděk registruju jak mi říká, že tam čekal čtvrt hodiny dýl a nikdo nepřišel. No co, něco jim do toho přišlo (zase to zamrzelo, o trochu víc - v tom snu), není to přece jejich povinnost, aby mi šli makat na stavbu - zdůvodňuju si vzniklou situaci.
"Takové kamarády ti závidím" povídá švagr. Nyní to zní trochu jinak než před chvílí. Nevím co mu na to říct. "Tak jsi jim měl nabídnout peníze, třeba by Ti
přišli". To snad ne, myslím si vduchu, já chtěl pomoc od kamarádů, nabízet jim peníze mi připadá jako bych je měl urazit. Pořád si ještě myslím (a klukům v oddíle jsem se snažil tento názor taky vnutit), že určité věci se přeci nedají vyjádřit penězy. "Tak až přijedeš domů, pozdravuj od mne ty svoje džunáky". Mám pocit, že mi z toho praskne hlava. Už mi ty řeči lezou krkem. Čert je všechy vem. Nejradši bych....
Probouzím se. Nechápavě se kolem sebe rozhlížím a ujišťuju se, že ležím v ložnici a to co se mi zdálo byl zase jenom jeden z mých živých snů. Živý a pěkně blbý (odpusťe mi to slovo - jdu si jej odklikovat).
To je všechno. Končím, protože spěchám - odjížím na stavbu. Dneska totiž omítám.
Teďka možná čekáte na pointu tohoto vyprávění (a nechápavě kroutíte hlavou). Zákonitosti děje chtějí, abych Vám vyjevil, že to co se mi zdálo se vyplnilo nachlup stejně, jako jsem to vylíčil převyprávěním svého snu. Asi Vás zklamu. Kluci z oddílu totiž přijeli - opravdu všichni. Na ně je totiž spoleh. Ostatně, mají přece tak trochu moji školu, nebo snad ne?

(STOUPA HLÁSÍ č.45, říjen 1996)

Jméno:
Mail:
Předmět:
Text:
Kód:


Copyright © www.dobrepisne.cz Všechna práva vyhrazena
Mapa stránek | Created by AVT design - tvorba webových stránek