www.dobrepisne.czDobře utajené písně

Novinky
2018-01-28
U mě dobrý - i po volbě prezidenta

2016-07-01
První reklamní písnička

Špacír

(8.5.2004)

Ani přesně nevím co mne vedlo k nápadu abych se akce Špacír zúčastnil. Nejspíš to, že jsem o Špacíru zatím jenom slyšel a nabyl jsem dojmu, že je opět čas se účastnik nějaké ptákoviny. Pro neznalé - ŠPACÍR je akce, kterou organizují Brouk (1.Ch) a Šebík s Bodiem (z valmezského střediska). Pravidla jsou jednoduché - zvládnout během 24 hodin ujít 100 km po trase Vsetín - Cáb - Soláň - Bumbálka - Velký Javorník - Kohůtka - Filka - Ústí - Vsetín. Sraz všech magorů byl ve vsetínském skautském domově - na středisku. Kolem 23.hodiny Brouk se Šebíkem vysvětlili pravidla, zásady bezpečnosti a takové ty běžné věci. Velká klubovna byla narvaná k prasknutí. Byl jsem potěšen, že se tu objevilo i několik jedinců starších než já. Přece jenom jsem si nepřipadal tak blbě. Nálada pohodová, vzduch vydýchaný a spousta nedočkavých účastníků dodávajíc si odvahy silnýma kecama.
Cestou ze střediska na místo startu nad vsetínským zámkem, vzbuzoval více než stohlavý průvod u několika střízlivých i méně střízlivých náhodných kolemjdoucích, bez rozdílu, údiv. Domnívám se, že ani humorně laděný výkřik „Ba-ník“, který se kousek ode mne ozval, jim mnoho neosvětlil.
Že je Špacír odstartován jsem zjistil, až když jsme se ocitli na samotném chvostu ukázněného davu. Mí parťáci na Špacíru i v zaměstnání - Milan a Michal - odhodlaně vyrazili kupředu. Do poslední chvíle jsem moc nevěřil, že se zúčastní, ale uzavřeli jsme spolu jakousi sázku a jejich účast zde je důkazem, že dané slovo dokáží držet nejen skauti. Milan avízoval, že sice na Špacír vyrazí, ale nedělá si iluze, že jej dokončí. Neustále zdůrazňoval, že odpadne po 10 km (před časem operoval kolena). Avízovaný limit ale několikrát překročil a Špacír ukončil na Soláni - asi 6 km po Muchovi, kterého jsme zaregistrovali s pochroumanými koleny někde před Tanečniců.
Za Soláněm začalo svítat, čelovky jsme tudíž nechali v našem zabezpečovacím voze, který obětavě zajišťovala Irča a Míšův brácha Martin. Pohrdli jsme i pláštěnkama a srdnatě vyrazili dál. Čekalo nás ještě cca 70 km. A někde tady jsme udělali první strategickou chybu - naprosto jsme podcenili skutečné vzdálenosti a odhad trasy. Nevím z jakého důvodu, ale měli jsme oba dva zafixováno, že polovina trasy je v „otočce“ v Makovském průsmyku - U partyzána. Sekli jsme se minimálně o 10 km, což sice není mnoho, ale na Špacíru je to smrtelná vzdálenost. Naplánovali jsme si první 10 minutový odpočinek právě U partyzána. Do té doby jsme měli představu, že se pohybujeme někde uprostřed stočlenného roztroušeného zástupu. Od Soláně se nám podařilo minout několik skupinek. Na místě první přestávky hlásil zabezpečovací tým - „na první skupinku máte asi 20 minut, přede váma je asi tak 10 lidí“. Nevím jak Míšovi, ale mně v tu chvíli hodně povyrostlo sebevědomí. Ale na Michala to asi taky zapůsobilo, protože řekl - „Esli dorazíme na Kohůtku do 12:00, máme šanci sa přiblížit tomu devatenáctihodinovému rekordu“. Ale po každé pýše přichází pád. Na Kohútce jsme sice byli už v 11:30, ale důkladným pohledem do mapy jsme zjistili, že před náma není nějakých 25 km, ale mnohem, mnohem víc. Na Kohůtce jsme měli naplánovanou naši druhou větší - 20 minutovou přestávku. Vzbudili jsme zde zájem Horské služby u které jsme získali patřičný respekt (a skauti patrně taktéž), protože akce je evidentně zaujala.
I když jsem osobní krizi zažil asi 500 metrů před Kohůtkou (takhle vyšťávený jsem nebyl ani na vojně, pouze na Pamiru jsem zažil velmi blízký pocit takovéhoto vyčerpání), tak musím uznat, že za Kohůtků nastal nejobtížnější úsek. Už mi sice po zbytek cesty nebylo tak mizerně, ale síly docházely a humoru ubývalo. Náladu mi občas spravil pohled na parťáka Míšu, protože mne potěšilo, že na tom nejsem tak uboze jenom já. Musel být na nás skvělý pohled. Myslím si, že němečtí vojáci kráčející do zajetí po bitvě u Stalingradu museli oproti nám vypadat jako manekýni.
Prvního vlka jsem chytnul kousek za Cábem. Postupně přibývali další, až jich byla pořádná smečka. A všichni zrovna v mojí zadnici. Marně jsem si s pokřiveným úsměvem vyzpěvoval známou valašskou píseň „Po valašsky od zeme, kdo mi vlka zažene ...“. Míša nereagoval. Po čase mi začal díky podivuhodnému stylu chůze přezdívat „Tančí s vlky“. Zalichotilo mi to, protože Kevin Costner je fakt chlap.
Od Kohůtky na Vsetín jsme s Míšou prohodili maximálně 6 vět. Asi polovinu znich si zde neodvážím doslovně citovat. V Ústí, kdy do cíle zbývalo posledních cca 5 kilometrů mne docela namíchli tři mladíci, kteří měli tu drzost nás předejít, když Míša dopíjel své jediné pivo v místní hospůdce. Protože (a ti, kdo někdy chyttli vlka dobře ví) nejhorší je vstát a rozejít to, volil jsem v Ústí mezi dlouhým trápením a kratším trápením. Zvítězilo kratší trápení a tak jsem mírným klusem vyrazil po asfaltce směrem ku středisku. Nebylo to nakonec tak špatné - byl jsem mile překvapen, že to i po těch kilometrech šlo a tak jsem doklusával až na Rybníky. Klus musel působit komicky a tak jsem se rozhodl, že toho nechám než zabočím ke středisku, aby ze mne neměli případní přihlížející zbytečnou prču. Ale jakmile jsem zvolnil, stádo vlků začalo být velmi nepokojné. A tak jsem raděj znovu začal klusat a ono to zafungovalo - vlci se citelně uklidnili. Ale na středisko jsem dorazil notně zbědován a ve stavu zbuzujícím takovou lítost, že mi Erža přinesla kyselicu až ven. Za to ji děkuji já i stádo vlků.
Pár hodin po absolvování Špacíru bych asi nebyl schopen dělat dřepy nebo jet na kole, ale velmi mile mne překvapilo, jak se organismus s tou poměrně velkou fyzickou zátěží vyrovnal - nedělní ráno jsem ty dřepy schopen dělat byl.
Každopádně - pokud někdo Šapcír nezkusil - vřele doporučuju. Německý žurnalista dr.Herbert L.Schraeder ve své knze „Osmý den stvoření“ píše: „Většina lidí zůstává hluboce pod hranicemi svých možností - neměli čas, příležitost a snad ani chuť pěstovat svého ducha v mezích zděděných předpokladů...“. Pokud někdo má touhu poznat hranice jednoho druhu svých možností, je Špacír určitě jedním z typů akcí, kde to může poměrně bezpečně odzkoušet.
(Stálo to zato i když se nám ten rekord nepodařilo zmáknout :-)

(ŠESTÁK č.48, červen 2004)

Jméno:
Mail:
Předmět:
Text:
Kód:


Copyright © www.dobrepisne.cz Všechna práva vyhrazena
Mapa stránek | Created by AVT design - tvorba webových stránek