www.dobrepisne.czDobře utajené písně

Novinky
2016-07-01
První reklamní písnička

2016-06-23
Kšaft

Obaly k písničkám

Zde umístěné písničky je možno libovolně kopírovat a vypalovat. Oatatní autorská práva tímto nejsou dotčena a při jejich respektování spoléhám na tvou slušnost.

V případě, že si tyto písně vypálíš na CD a budeš si k tomu chtít pořídit také obal, nabízím pro tento účel něco ke stažení a použití. 

Univerzální obaly

Obrázek (JPG) si ulož - je ve velikosi 50 - 200 kb - tedy přiměřeně kvalití k tomu, aby šel vytisknout :-)

Pro zvědavce něco navíc ...

Předmluva ke sborníčku „Písničky“, který mi vydala nákladem cca 30 ks :-) středisková edice Kosice (duchovní autoři edice Piňon a Džíra) v roce 1997:

Bývá zvykem, aby „autor“ připojil ke svému dílku nějaký text - předmluvu, pomluvu (tedy doslov),vinšování, poznámku ... I když jsme se to ve škole určitě učili, nějak mi to vypadlo z paměti, tedy nezlob se, že výčet není úplný a hlavně, že několik následujících řádek, které jsem dostal o svého vydavatele za úkol napsat nebude tím pravým ořechovým.

Hned z kraje bych měl asi napsat, že jsem silně ovlivněn muzikou, která se ještě před pár lety v rozhlase ani televizi příliš neobjevovala. Byl jsem proto v sedmém nebi, když jsem se poprvé, tuším že to bylo v roce 1983 dostal na Portu. Do té doby jsem o Portě jenom četl a sem tam přehrál nějakou píseň z desáté kopie notně ošoupané magnetofonové kazety. Tam jsem taky zažil na vlastní kůži vystoupení Wabiho Ryvoly, když zpíval své Rychlé šípy. Slyšel jsem je ponejprv a běhal mi při tom nádherný mráz po zádech. Nikdy nezapomenu jak po doznění téhle písničky přišlo na malé pódium za Wabim pět mužů, typnul bych jim tak kolem pětatřiceti, leskly se jim v čích slzy (opravdu, vzpomínám si na to jako by to bylo dnes) a podáním ruky mu děkovali. To že měli na tričkách napsané Rychlé pípy, mne zprvu trochu rozladilo (jaká to svatokrádež), ale na silném zážitku to nic nezměnilo.

Tenhle zážitek ve mně velmi dlouho dozníval. Pamatuji se, že jsem měl mimo jiné touhu zanechat tady po sobě taky nějakou píseň, která by dokázala alespoň u pár lidí vybudit obdobné pocity, jaké jsem při Rychlých šípech zažíval já.

Ta moje písnička je pořád nenapsaná, ale já si nezoufám. Času mám (alespoň doufám) ještě dost. Každá „písnička“ (já je alespoň tak hrdě nazývám) ze mne leze jako z chlupaté deky, těžce. Dotesávám ji, piluju, neustále se mi nelíbí, vracím se k ní po roce po dvou, ba i po deseti. Je to je pro mne taková intimní záležitost - o pocitech, o náladě o vzpomínce. Je to můj deník a ne každému dám do něj bezostyšně nahlížet.

Napadá mne ještě jedno přirovnání. S těmi písničkami to je stejně jako s mým starým svetrem, který jsem dostal po strýci. Vozím jej na všeliké akce už od svých čtrnácti let. Každým rokem k němu přibývá několik dalších děr a svetr ztrácí na kráse. Jenomže, znáš to, nemám srdce jej vyhodit i když vím, že mám určitě několik dalších svetrů, které hřejí víc a vypadají důstojněji. Ale já mám nejradši právě jeho. Žádný jiný se mnou neprožil to, co můj vetchý zelenočerný roláček.

Tak a končím. Nějak jsem se rozepsal. Nebudu se pouštět ještě víc na příliš tenký led. To by mohlo skončit velmi smutně. Ale neodpustím si na závěr krutou citaci starého herce Valeriána z filmu Jak svět přichází o básníky: Lidé jsou různí. Jedni opírajíce se o kůru stromů a přitom vysoko hledíce do koruny, bytostně jsou spjati s přírodou a všehomírem a ti druzí se chtějí jenom pohodlně poškrábat po zádech. Já jsem se vždycky počítal k těm prvním. Ale teď vidím, že jsem se jenom škrábal.


Copyright © www.dobrepisne.cz Všechna práva vyhrazena
Mapa stránek | Created by AVT design - tvorba webových stránek