A
Tomáše Pán povolal na cestu
D
ať šíří učení od vísky k městu
A E A
ve svém prostém šatu – muž odněkud z Galilei.
D E
I ji Václav IV. přemluvil k činu,
A Dmi
krom hezké tváře má i dobrou slinu
A D E A
- ženská do nepohody – takhle ji vidím na displeji.
Kráčeli spolu po hlavní třídě,
jakože nic – ale já jsem je viděl
nevěřícího Tomáše a lazebnici Zuzanu.
Jdou vedle sebe – teď už ruku v ruce
a na Karlově mostě zuří revoluce,
ona prosté šaty a on jednoduchou sutanu.
Už 2000 let takhle bloudí světem,
v těle má kopí a zimou i létem
pár posledních století táhne sebou Zuzanu.
A já těm dvou legendám závidím cestu
jak mají spolu jen obnošenou vestu
- nevěřící Tomáš jde Indií vždy v turbanu :-)
I když nejsem svatý, tak jednoho rána,
zaklapne hlučně postraní brána
a já se stanu hrdinou velmi slavného románu.
Dám čtyři zlatky do stroje času,
vrátím se zpátky a do jejich vlasů
položím dlaň a pohladím si Zuzanu.
Donahrávání foukací harmoniky a sólové kytary u této písničky provedl Pekelník 5.prosince 2007.
<<< zpět