Mám svoji matku, mám svého otce,
mám své sestry a přátele,
mám svého guru, co chová se tak strašně krotce,
co má svůj chrám i tvrz - z ocele.
V soukolí dějin zanechal svou rýhu
co prizmatem doby zjasněla,
přečet jsem od něho ne jednu knihu
a on se převtělil v anděla.
Můj guru jistě měl i svoje chyby,
podléhal slabostem tak jako ty a nebo já,
ale svůj bágl nesl, učil mne chytat ryby,
přestože to byl nevoják.
Je z toho písnička tak na dvě láhve vína,
lovím teď moudra a jistoty.
Namísto pravdy ve víně je mina,
děsí mne po nocích bankroty
morální bankroty
bankroty ...