www.dobrepisne.czDobře utajené písně

Novinky
2016-07-01
První reklamní písnička

2016-06-23
Kšaft

Nemám rád sport

Je mi skoro "dost" let a v povědomí svých spolupracovníků i kamarádů jsem, navzdory svému věku, zařazen do škatulky “sportovní typ”. Asi jsem tomu zavdal nechtěnou příčinu. Ví se, že jsem podnikl před dávnými lety sólo výstup na pamirskou šestitisícovku, na matyldě sjížděl Čertovy proudy pod Lipnem, pravidelně jednou ročně vyjedu do velkých hor zalétat na paraglidu, občas jezdím do práce přes valašské kopečky na horském kole, zkouším zvládnout snowkiting, každým rokem jedu sedmdesátku na běžkách, snažím se alespoň 2x ročně přespat v záhrabu, alespoň jednou za rok vyrazím na vodu, na sjezdování z Chopku .....

Mám z takových aktivit radost – ale záměrně se je neodvažuju nazývat sportem. Mám radost, z toho, že se mohu hýbat. Těch pár týdnů, které jsem před nedávnem strávil na invalidním vozíčku mi dalo schopnost intenzivněji vnímat a prožívat právě takovouto “radost”. Tuším, že až skutečně nebudu schopný aktivnějšího pohybu, užiju si zajordánského lenošení přehršel. Užívám si té nádherné kombinace kdy - můžu, chci a vnímám plnými doušky onu jedinečnou radost, která mne při tom provází. A to navzdory tumu, že se nemohu ubránit pocitu, že Wabi Daněk psal svoji písničku “Valašský drtivý styl” na tělo přímo mně :-)

Šlapu-li s báglem na zádech úbočím horského hřebenu, není to sport – je to obyčejná a nejprostší údržba mého zlenivělého těla. To aby se nezapomnělo hýbat. A hlavně to je duševní relaxace. Jedu-li na běžkách po fatranském hřebeni, nejedná se sportovní výkon, ale o prosté ukojení nízkých pudů přiblblého romantika. Slaňuju-li do propasti Plešivecké planiny, nemůže být o sportu ani řeč – je to jen čerpání povinné dávky adrenalinu a chlapsky ješitný ověřovací test, že na to ještě mám. Splouvám-li ledové vody tatranské Belé, nelze to v žádném případě považovat za sport, protože sportovec by ji sjel technicky čistěji a rychleji. Pro mne je takové splouvání především kocháním se úžasnou zálesáckou krajinou. A průzračně čistá voda je balzámem na duši. Není v Čechách a na Slovensku čistější vody, kterou lze splouvat po celý rok. Letím-li na paraglide, nemůže to být v mém případě bráno jako sportovní aktivita ani náhodou. Typ mého padákového kluzáku se už dávno nevyrábí a technickou kontrolou už brzy neprojde. Kolem mne lítají všichni déle, výše a lépe. Já tím svým létáním jen plně akceptuju svůj ikarovský komplex a dopřávám si při něm jedinečnost pohledů. Pohledů, které nejsou dopřány každému smrtelníkovi. Každý let za dar těchto pohledů opravdově děkuji Bohu. Jedu-li na kole do práce nebo z práce, také nemůže být o sportu ani zmínka. Moje žena říká, že trasu, kterou já jedu hodinku, ona zvládne za 20 minut (autem). Pro mne jsou cesty do práce zpravidla objevitelskými výpravami. Snažím se odzkoušet vždy nějakou kombinaci nové lesní stezky, po které jsem doposud nejel.

Snad budu správně pochopen, když jsem nastínil souvislosti, které naznačují proč má pro mne slovo “sport” či “sportovec” spíše hanlivější význam. Sport samotný je pro mne osobně jakýmsi synomymem pro byznys v oblasti zábavy. Sportovní byznys je úžasně dobře fungující soukolí. Takové mistrovství světa v klasickém lyžování, olympiáda, fotbalový šampionát .... - co radílků, podržtašků, zlatoústých pijavic, poradců na cokoliv, vysavačů státních příspěvků, šenkýřů, rikšů, ochránců, grafomanů a dalších nezbytných profesí se na takovýchto sportovních kláních hezky zaopatří. Nic proti dobře šlapajícímu byznysu – kdo umí, ten umí. Jako málo poučený laik stále více obdivuji a nechávám se uvádět v úžas, že se toto “sportovní” perpetum mobile ještě nezastavilo.

Podotýkám, že si uvědomuju, že nejsem typicky průměrný konzument, spotřebitel či divák – v odborné hantýrce zvaný medián. Proto je nutno brát má slova i s ohledem na tento fakt.

Když se ve zprávách objeví znělka pro sport, přepínám na jiný program. Sledování sportovních zpráv je pro mne stejně záživné asi jako sledování televizní reklamy nebo projevy na prvního máje. Specielní sportovní kanály snad ani nemáme doma na televizi naladěny.

Pokud si dobře pamatuji, nikdy jsem nebyl na hokejovém zápase. Mistrovství světa v hokeji či fotbalu, které s velkou pompou přenášejí televize, mne nechává absolutně chladným. Toho režiséra, scénáristu i dramatrurga, kteří takovéto sportovní přenosy připravuje bych nezaměstnal – všechny tyhle akce jsou na jedno brdo. Usuzuju tak z těch fragmentů, co jsem byl okolnostmi přinucen shlédnout. Hokejový zápas jsem zatím vždy vyhodnotil ve srovnáním s divadelním představením či filmem jako absolutní nudu. Dramaturgicky nezvládnuté, neustále jen dvě strany proti sobě, žádná zápletka, herecký rejstřík nulový, scénář opsaný z předchozích zápasů a navíc bez jakékoliv invence, kamera bez nápadu, aktéři přeplacení, práva na přenos předražená.

Navíc mi příjde trochu jako zvrácenost z pohodlí obývacího pokoje, obložen jídlem a pitím, sledovat v přímém přenosu jak sportovec trpí a potí krev. Je to taková úchylka “moderní” doby už od časů starého Říma.

Zdá se, že začínám v celé šíři chápat úžasně prostou zásadu starých císařů “chléb a hry”. Chléb a hry - to hlasitě znělo i při úpadku římského impéria. Dejte stádu nažrat a taky nějakou bezduchou zábavu - stádo pak bude spokojeně hýkat i žvýkat, bude si mít o čem povídat. A hlavně - bude vás podporovat i kdyby jste byli politiciodchovaní peklem.

Mám štěstí, že jsem zažil i dobu “vrcholných sportovních zážitků” - spartakiády a trucolympiády. Dnes je tu naštěstí více skutečné demokracie, celkově se doba zatím změnila k lepšímu. Ale i ono “chléb a hry” pro bezhlavé stádo – zůstalo. Je to věkem ověřená zkušenost. Koneckonců i v Maslowově pyramidě potřeb je zachycena dávná podstata “chlebu a her”. “Chléb” tvoří základnu pyramidy a “hry” její vrcholek.

Ostatně, co bylo dobré pro Řím, je dobré i pro dnešní čas :-) I když klasik praví "... ne všechny rady rodičů bývají vždy moudré." Takže dál přepínám TV u sportovních zpráv, přeskakuji sportovní komentáře v novinách a časopisech, nemám pocit mimoida když si nejsem jistý zda Baroš je fotbalista nebo hokejista, nezkusím asi nikdy zahrát tenis, golf či navštívit fitko.

Prostě “nemám rád sport” - starého psa novým kouskům nenaučíš.

Jméno:
Mail:
Předmět:
Text:
Kód:

2016606yuanyuan - 2016-06-06 05:18:08

kkk
nike flyknit racer adidas trainers
..........................................................................................

1 |
Copyright © www.dobrepisne.cz Všechna práva vyhrazena
Mapa stránek | Created by AVT design - tvorba webových stránek