Nad obzorem vyšla první hvězda
a vítr teplej začal vát.
Je to chvíle a tobě se to nezdá,
chtěl bych ti říct, že mám tě rád.
Tvoje vlasy voněj hlínou, mají skoro barvu kaštanů.
A já soufám, že jednou, možná, pramínek s tvých vlasů dostanu.
Až nad obzorem bude jednou svítat
a teplej vítr přestane vát,
bude to chvíle, kdy ti budu říkat,
že mám tě pořád stejně rád.
Tvoje vlasy už nebudou vonět hlínou a budou mít něco od sněhu - asi barvu,tvá kůže nebude poseta nočním třpytem - a já vím, že co jsem zpíval nezradím.
První moje písnička, kterou jsem se odvážil u ohně, v pozdních hodinách zahrát. Samozřejmě, že jsem nepřiznal, že jsem si ji poskládal sám a tvrdil jsem, že nevím od koho je, ale líbí se mi. Vznikla asi v mých patnácti (?) letech :-) Matně si vybavuju, jak jsem byl další rok na to hrdý, když jsem dával text a akordy písničky prvně opisovat :-)
S odstupem více než třiceti let se při poslechu téhle nahrávky (s kytarou pořízenou z druhé ruky za 460 Kč) blahosklonně usmívám. Usmívej se i ty :-)
« zpět